Novela zákona o výrobcích s ukončenou životností a její dopady na individuálně plnící výrobce pneumatik
V současné době je v meziresortním připomínkovém řízení projednáván návrh novely zákona o výrobcích s ukončenou životností (č. 542/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů – „zákon o VUŽ“), který předložilo Ministerstvo životního prostředí („MŽP“). Cílem návrhu je především harmonizace zákona o VUŽ s novým nařízením o bateriích (2023/1542/EU). Vedle toho se v něm ale objevuje řada návrhů změn v dalších oblastech, kterých se paradoxně týká nejvíce uplatněných připomínek.
Značné množství z nich se vztahuje ke zvýšení kauce pro výrobce, kteří plní své povinnosti v rámci rozšířené odpovědnosti výrobce individuálně, o více než dvojnásobek, a k dalším pravidlům zpřísňujícím plnění povinností výrobců. V následujícím textu se zaměřujeme na efektivitu, smysluplnost a potenciální rizika tohoto zamýšleného zpřísnění v kontextu současného plnění povinností v rámci rozšířené odpovědnosti výrobců vybraných výrobků, které může mít paradoxně negativní dopady i na třetí osoby, například obce.
Dosavadní stav a funkčnost systému
Výrobci baterií, pneumatik, elektrozařízení a vozidel nesou tzv. rozšířenou odpovědnost výrobce. Koncept rozšířené odpovědnosti výrobců vybraných výrobků pochází z legislativy Evropské unie, přičemž tato legislativa je do českého právního řádu transponována zejména zákonem o VUŽ. Smyslem institutu je zavést obecnou odpovědnost výrobce za svůj výrobek, a to od jeho výroby až do konce jeho životnosti, resp. i po tomto konci. Výrobce tak odpovídá za celý životní cyklus výrobku a za plnění povinností s ním souvisejících, jako je zpětný odběr výrobku po skončení jeho životnosti, jeho zpracování, využití a odstranění, jakož i informování konečného uživatele o zpětném odběru.
Výrobci mohou své povinnosti plnit dvěma způsoby: (i) prostřednictvím kolektivního systému, tedy speciální právnické osoby s příslušným oprávněním uděleným ze strany MŽP, která sdružuje více výrobců a zajišťuje plnění jejich povinností společně, nebo (ii) každý sám, prostřednictvím tzv. individuálních systémů. Jak ukazují data zveřejněná na webových stránkách MŽP, v době zpracování tohoto článku v České republice působí celá řada kolektivních systémů pro elektrozařízení, ale naproti tomu existuje pouze jeden systém pro výrobce pneumatik, přičemž značná část výrobců pneumatik volí individuální plnění.
Zkušenosti s individuálním plněním jsou přitom v praxi různé. V případě průmyslových baterií zde vznikla významná zátěž spočívající v existenci velkého množství těchto baterií uvedených na trh, jejichž zpětný odběr a recyklaci individuálně plnící výrobci fakticky nezajišťují a vlastně ani není možné dohledat výrobce odpovědného za konkrétní vysloužilou průmyslovou baterii. Absence funkčních míst zpětného odběru zřízených individuálně plnícími výrobci baterií a elektrozařízení zde působí významný problém.
Naproti tomu, dostupné informace ukazují, že individuální plnění povinností se osvědčilo u pneumatik a systém funguje efektivně. Individuálně plnící výrobci zřizují funkční sběrná místa ve spolupráci s obcemi, což zajišťuje snadný přístup pro spotřebitele a ostatní konečné uživatele pneumatik k ekologickému odevzdání vysloužilých výrobků k jejich recyklaci. Tento systém je v praxi funkční a dobře integrovaný do odpadového hospodářství obcí, které, jak je uvedeno níže, toto samy potvrzují. Pro spotřebitele se často jedná o komfortnější řešení než předání pneumatik ve sběrném místě zřízeném v pneuservisu. Dlouhodobě spolehlivě funguje i třeba zpětný odběr olověných baterií, které mají i po skončení jejich životního cyklu kladnou ekonomickou hodnotu. Naopak problémy s individuálním plněním, pokud vznikají např. u průmyslových baterií, totiž vyvstávají v souvislosti se samotným zpětným odběrem a recyklací a se zatím stále nedostatečným bojem proti free-ridingu ze strany kontrolních orgánů.
Kauce jako nástroj zajištění plnění
Pro individuálně plnící výrobce stanovuje § 31 zákona o VUŽ povinnost složit na vázaném úču kauci jako finanční jistotu za řádné nakládání s výrobky s ukončenou životností podle zákona. Tato kauce slouží v praxi zejména pro případy finančních problémů takového výrobce, případně ukončení jeho činnosti. Složení kauce má zabránit podfinancování plnění povinností rozšířené odpovědnosti výrobce a zajištění finanční stability celého systému, tedy předcházet riziku budoucí ekologické zátěže, na kterou nebudou finanční prostředky. Výše této kauce je aktuálně stanovena na 20 % ročních nákladů konkrétního výrobce na zajištění zpětného odběru, zpracování a využití nebo odstranění výrobků s ukončenou životností.
Navýšení kauce podle novely a jeho zdůvodnění
MŽP v návrhu novely po necelých čtyřech letech platnosti regulatorního rámce navrhuje zvýšit kauci o 1,5násobek aktuální výše, z původních 20 % ročních nákladů na navrhovaných 50 %.
MŽP svůj návrh obhajuje v důvodové zprávě toliko nutností řešit problémy s tzv. „free-ridingem“ a historickými zátěžemi z jedné z oblastí, konkrétně průmyslových baterií. Nicméně takto zásadní a rychlá změna regulatorního rámce vyžaduje konkrétní doklady o neefektivitě aktuálního systému. Přitom neexistují žádné relevantní informace, které by naznačovaly podfinancování individuálních systémů, a návrh neřeší ty problémy, které v oblasti individuálního plnění skutečně vznikly.
Výrobci jsou podnikatelské subjekty a prostřednictvím složení kauce dochází k trvalé blokaci jejich disponibilních prostředků, neboť výrobce je povinen prostředky vyčlenit a není oprávněn s nimi bez souhlasu MŽP dále nakládat. Razantním navýšením kauce z 20 % až na celkových 50 % ročních nákladů může dojít k neúměrnému zásahu do financování výrobců a k narušení jejich cash-flow, s citelnými dopady na konkurenceschopnost menších výrobců.
Při tak významném regulatorním zásahu do podnikatelské sféry by podle legislativních pravidel vlády mělo být vypracováno hodnocení hospodářských a finančních dopadů na podnikatelské prostředí, tzv. RIA (Regulatory Impact Assessment). V diskutovaném případě však taková analýza zcela chybí a tato rizika tak nebyla při tvorbě návrhu novely zákona vzata dostatečně v potaz.
V případě, že výrobci budou nuceni držet tak vysokou kauci, jak je navrhováno předkladatelem novely zákona, je možné, že budou výrobci nuceni získat prostředky na složení kauce z jiných zdrojů, například prostřednictvím zvyšování cen. V konečném důsledku tak může dojít ke zdražení vybraných výrobků koncovým zákazníkům, tedy zejména spotřebitelům, což je zcela jistě nežádoucí důsledek.
MŽP návrh zvýšení kauce pro individuálně plnící výrobce odůvodňuje tím, že by zvýšení mělo řešit problém tzv. „free-ridingu“. Odkazuje přitom na to, že nová minimální výše kauce pro individuálně plnící výrobce by měla být shodná s minimální výší rezervy pro kolektivní systémy podle § 48 zákona o výrobcích s ukončenou životností.
Zvýšení kauce ale ze své povahy nemůže představovat řešení problematiky free-ridingu, tedy toho, že někteří výrobci jejich povinnosti podle zákona o VUŽ vůbec neplní. Pokud výrobce nezřídil žádnou kauci a nepřihlásil se k plnění svých povinností prostřednictvím zápisu do Seznamu výrobců, tím spíše tak neučiní po zvýšení kauce.
Důvodová zpráva zároveň přehlíží zásadní rozdíl v charakteru kauce pro individuálně plnící výrobce a rezervy pro kolektivní systémy. Rezerva stanovená v § 48 zákona o VUŽ má zajistit finanční stabilitu kolektivních systémů, jejichž selhání by mělo systémové důsledky pro mnoho výrobců. Například selhání jediného kolektivního systému pro pneumatiky Eltma provozovatele ELT Management Company Czech Republic s. r. o. by vedlo k selhání plnění povinností všech výrobců, za které tento systém povinnosti plní. Oproti tomu v případě nedostatečného finančního zajištění jednoho individuálně plnícího výrobce nedochází k zasažení celého systému průběžného plnění povinností rozšířené odpovědnosti výrobce.
Potenciální rizika pro obce a spotřebitele
V některých oblastech individuálního plnění povinností výrobců, konkrétně u pneumatik nebo u olověných baterií, vznikl funkční systém zpětného odběru a recyklace. Popsané zpřísnění pravidel by mohlo tyto existující systémy ohrozit.
Svaz měst a obcí České republiky ostatně již v rámci meziresortního připomínkového řízení vyjádřil obavy, že zvýšení kauce může narušit stávající systém spolupráce mezi výrobci a obcemi, který je podle nich funkční a efektivní. Stalo by se tak, aniž by změna přinášela jakékoliv přínosy či garance pro obce a veřejnost, například že prostředky budou využity pro sběr a recyklaci v obcích. Obce mají zájem na udržení současného modelu, protože spolupráce s výrobci jim odlehčuje při zajišťování plnění povinností na úseku odpadového hospodářství. Jakýkoliv zásah do tohoto systému, který by přitom vedl k neúměrnému zatížení výrobců, by podle svazu mohl tento systém poškodit a v konečném důsledku poškodit i obce.
Pro obyvatele by zrušení individuálních systémů mohlo znamenat ztrátu přístupu k pohodlným sběrným místům. Obyvatelé by pak museli pneumatiky odevzdávat pouze ve specializovaných pneuservisech, což by pro ně bylo méně praktické. Vyjádření měst a obcí by pak měla být věnována zvýšená pozornost, protože na jejich úrovni ke zpětnému odběru, klíčovému prvku ekologického cyklu pneumatik, prakticky dochází, a lze tudíž předpokládat, že mají v dané oblasti nejvíce praktických zkušeností.
ZDROJ: www.odpady-online.cz
